Kočárek, nejlepší dárek :-) Rekonstrukce starého kočárku...

Pořád něco dělám a tvořím, ale prostě mě nenapadne si to dát na blog...práce pořád moc! :-) a tak si jí ještě přidělávám svými výmysly...To, co sem nyní vkládám mi trvalo několik let nekonečné práce s velkými časovými prodlevami. Vždycky jsem se dala do práce a pak to vzdala, protože moje úsilí prostě krachlo na tom, že neumím všechno. Tak tedy od začátku...

Jako malá jsem u babičky a dědy na půdě objevila kočárek po mojí tetě a mamce... jako děti jsme si s ním hrály, byly u něho i dvě panenky, které jsem milovala... ze spodu kočárku je rok výroby 1953, což asi svědčí o jeho stáří. Ale já si ho tolik zamilovala, že jsem si o kočárek babičce a dědovi řekla. A když jsem jim i řekla, že ho chci vlastními silami rekonstruovat, klepali si na čelo. Vkládám první fotku, jak kočárek vypadal a v jakém stavu byl, když jsem si ho dovezla z půdy.

Byla to zkrátka letitá tragédie jedné oblíbené hračky. Zub času hlodal a vlhko a teplo na půdě udělalo také svoje. Koženka byla jako papír a i se tak trhala a veškeré kovové části byly rezaté. Jak tedy začít, a odkud se do toho pustit??? Co já vím, čalounice nejsem, zámečnice také ne, ke švadleně mám daleko a truhláře poznám jen podle hoblíku v ruce. Prakticky všechny tyto profese by člověk asi měl umět... Mým obrovským pomocníkem při práci na kočárku se stal prostě mobil...Každý svůj krok, kdy jsem se rozhodla kočárek rozebrat do posledního hřebíčku jsem fotila a fotila...Fotek mám hodně, ale sem dám jen pár klíčových :-)

Super, tak to bychom měli...rozmontováno!!! CO TEĎ??? Naměřila jsem si kolik budu potřebovat: koženky a jaké, čalounických hřebíků s kulatou hlavičkou, atd... Spodní dřevěný rám naštěstí zvířátka nenapadla, takže ten OK - truhlářské práce vypouštím! :-) A dál... kovové části jsem se snažila ošmirglovat, dát základní nátěr a stříbřenku... no jak to dopadlo jsem radši nefotila...zkrátka TRAGÉDIE... Tady v tom bodě mi došlo, že to sama nedám! :-( No nic tak to nevyšlo. Požádala jsem kamaráda, aby tu konstrukci zbavil všeho do základu, bohužel to nešlo jinak než pískováním, čímž konstrukce sice ztratila hladké plochy, ale vypadala zatím nejlíp... Fotky jsou po opískování:

Hmmm po stříbrné barvě ani památky...Pak jsem požádala dalšího kamaráda, kamaráda, kamaráda,.... aby mi to zkusil nějak ostříbřit v jedné firmě na výrobu klíčů (včetně pér a důležitých částí)... byl zlatej a když jsem si pro to přišla, nemohla jsem uvěřit... Skvělá práce kámo! Ušila jsem celou korbu z koženky i boudu pošila. No a tím šla moje práce na skoro tři roky k ledu, protože jsem neměla nikoho, kdo rozumí šroubkům a šroubečkům, kdo by to složil do kupy. Byla jsem z toho smutná, neměla jsem za kým a klempíře nebo nikoho takovýho jsem kolem sebe neměla. Až jednou - úplnou náhodou jsem potkala člověka, který byl ochotný, železu všem těmhle kovovým nesmyslům rozumí a strávila jsem s ním cca 5hodin včetně nákupu správných šroubků a matiček... no a kočárek byl konečně na světě!!!!

Znovu bych do toho nešla ani za zlaté prase jak se říká, ale radost z výsledku je OBROVSKÁ!!! Celé jsem to směřovala na Vánoce, kdy ho dostala dcera, která je na první i poslední fotce... je fakt, že lehce povyrostla, ale jí kočárek udělal také velikou radost... a o tom to přece je!

Radost sdílená je jednou taková!!! :-)