co jste na můj blog narazili a třeba i setrváte... Už dlouho jsem uvažovala o založení blogu, přijde mi fajn, koukat k jiným, co dělají a jak se mají a jak jsou šikovní a co umí, ... a i když je to podle hodně lidí krok zpátky, protože přece vedou sociální sítě! :-D tak já to tak nevidím. Musím říct, že mě už poslední dobou nudí, stejní lidé, stejné problémy a stejně nikdo neposlouchá, co říkám - píši... někdo "like"ne někdo ne... a to je opravdu wopruz... a ve finále mají lidi narážky typu: co to tam píšeš? blbneš? já to vidím jinak... a nekonečné diskuze o ničem anebo o něčem o čem jeden nemá ani páru... a já toho mám tolik, co říct, ukázat a třeba i poradit, jak to vidím já... a doufám, že se mi tu objeví lidi, které zajímají stejné věci jako mně...
Takže po pořadě... je mi 36 let, mám milujícího muže, dvě šílené děti Lauru (6) a Alexe (3,5) a ještě šílenějšího psa Arnieho (10). Žijeme za Prahou u Kostelce nad Černými lesy a jsme moc spokojení. Z pražského paneláku jsme utekli a postavili jsme domek, do kterého se všichni vejdeme. Máme krásnou - tedy hlavně naší - krásná teprve bude, zahradu. No a já ač vzděláním technik nevím, co s rukama, takže pletu, šiju, vyšívám, háčkuju, pediguju, maluju, zahradničím, uklízím, prostě žiju a funguju... jsem člověk tvořivý... a do toho jsem hlavně manželka a matka a to i psí, takže se fakt nenudím... Po pěti letech mateřské chodím zase do práce, která mě baví a kde jsem vlastně nejvíc...i když ranní vstávání a odchod do školky je někdy nad lidské síly i matky, jako jsem já...dětem se prostě v 6h ráno nechce...
Asi by to na úvod stačilo...těším se na vás zase příště...irikiri
