NĚCO MÁLO Z LETNÍCH CEST aneb JAK SE LOVÍ RYBY V NORSKU II.

Noc na moři

Stojíme před příletovou budovou jen s částí zavazadel, trochu bez nálady a snaží se vládnout černý humor stylu:"to nevadí, že nemám kufr...půjčíte mi kartáček a trenky? Jen aby mi někdo nerozbil ten alkoholový proviant a nesnědl salámy v kufru! Se mi ten zmraženej knedlík rozmrazí..." Kamarádovi nebylo do zpěvu, ale fakt se snažil nepropadat panice. Prostě KONEČNĚ v Norsku, jen s tím co měl u sebe. Bylo mi ho líto, ale věřila jsem, že nás ten kufr a golfové hole nějak doběhnou i na tu dálku, kam odjedeme.

Český dům v Lauvsnes

Přijelo pro nás auto, které řídil správce českého domu, cesta vede celou dobu po pobřeží a lesama a je fakt moc pěkná, pořád je na co se dívat. Domečky a stádečka zvířátek. Jen v tom Norsku vypadá dálnice jak u nás silnice první třídy, jen uprostřed jsou svodidla. Dva pruhy jedním směrem a dva druhým. Maximální rychlost na norské dálnici je 90 km/h, což je na ty vzdálenosti, co ti norci jezdí taky dost pekelná rychlost. A tak jsme jeli. Nešťastní ze změny plánu, z toho, že nemůžeme hned na noc na ryby, smutní z toho, že nemáme všechny potřebné věci a nedočkaví z toho, v kolik teda ten letištní taxík doveze ty kufry. Začli jsme se posilňovat moky zakoupenými v Praze na letišti...cesta pak rychleji ubíhá...koupili jsme půllitrovky jakože Morgena a Gina, které nám, aby nás ještě zdržel, na mezipřistání v Oslu pán v letištním oblečku u scanerů vybalil ze zaplombovaných igelitek a musel je otestovat ve speciální zkoušečce (celý proces opět zabral několik cenných minut). Celý proces byl zakončen vyběhlým číslem na digitálním display, kde bylo napsáno 40%. Asi to pako norský neumělo číst obaly lahviček...  :-0  Po třech hodinkách jsme dorazili do Lauvsnes do českého domu. Díky správci, který se s námi domluvil v autě, nám byly zapůjčeny pruty a kamarádovi zapůjčil i fešný rybářský obleček, ve kterém se prý nedá utopit. No nakonec na tom byl skoro nejlíp, než my všichni! :-) ALE SLÁVÁ jedeme lovit ryby!!! Únava všechny přešla hned s vidinou prvního úlovku a tak se lovilo. Celkem rozdílně, než předešlý rok, to jsme "pilkerovali" a chytali na "prádlo".

To zelené je navěšené prádlo

Pilker: je takové podlouhlé olověné závaží, na jehož konci je háček. Užívají se rozdílné váhy, podle hloubek a síly proudu. Tím závažím se "ťuká" o dno a ryby to jakože vnímají a připlují a schlamstnou to celé...v tom lepším případě. Nebo do toho závaží jen ťuknou.
Prádlo: je, jak já tomu říkám "olihně" :-) několik malých gumových olihní, co mají na koncích háčky, navěšených nad sebou. Takže se dá chytit třeba i 4-6ryb najednou. Na konec vlasce se může dát i ten pilker.

 Takže 2013 se pilkerovalo v 70ti metrech a vyjížděli jsme na moře. V 2014 už se nepilkerovalo, ale chytalo na "gumy" a na "prádlo."

Pilker

Aha guma: je gumová ryba, co vypadá jako živá :-) a na konci u hlavy má závaží. Háček má někde kolem těla, většinou na hřbetu. Jsou různě barevné a mají i třpitky. A tak se s nima ve vodě "pocukává" aby si ryba myslela, "aha nějaká raněná kámoška, co potřebuje sežrat".
Si tak říkám - myslí vůbec ryby??? :-)
Takže na gumy a na prádlo a tak v 7 -9 metrech pod vodou. První noc jsme pár ryb vytáhli, lovili jsme hlavně tresky sem tam malýho kelera, ale první rybářské zážitky z nové výpravy byly. Ano norské počasí vůbec nezklamalo, teplota se pohybovala kolem 10ti stupňů. Přes den nad a slunečno, v noci pod a deštivo. První lov byl tedy ve znamení Foresta Gumpa "pršelo zprava, pršelo zleva, pršelo zezhora a pršelo zespoda". Takže pěkná mokrá kosa! Brrr. Udělala jsem zásadní blbost a ač nepromokavě oblíknutá, moje flísové rukavice do letních hor nebyly schopné mi pomoci v mokré zimě. Prostě to chce goratexové rukavice...tak třeba někdy...někdy až jednou...příště :-) Přijeli jsme zpátky někdy kolem půlnoci celkem vymrzlí, ale hřála nás radost z úlovků. Jenže pak se ještě musí nadělat filátka z těch ryb, takže když už se člověk vrací zpátky z ryb říká si, "ještě, že nemáme těch úlovků plnou loď"! Ano, jako jediná žena z výpravy jsem rozlívala zahřívací panáky klukům, co dělali ty filátka. :-) Příjemně unavená a ráda, že to nemusím dělat já, protože bych asi udělala filátko i ze sebe! :-)

Ráno beru telefon a volám na letiště. Super, zavazadla doražily až do Trondheimu a během dne nám je dovezou, protože vezou kufry i ostatním lidem z toho A4 seznamu!!! :-/ Ježíš, zase nic konkrétního, naše věci někde mezi Trondheimem a Lauvsnes. No nic, tak díky za info a my čekáme. Je ráno 7hodin. Asi v 10h mi volá nějaké noname číslo, a pán lámanou angličtinou, že je u obchodu v Lauvsnes, tak ho naviguji k nám a hurá, máme i zbytek věcí!!! Golfové hole neporušené a spodky kamaráda snad taky. :-)

Můj šílený muž

Radost z úlovku

Pohled do úlovku (treska)

Střídaly se dny a noci, i když v Norsku... Takže jsme prostě vyjížděli do fjordů a lovili, scénář skoro pořád stejný. Oblíknout se do vysušených věcí, namazat svačiny, uvařit čaj do termosky, namíchat colu s rumem a bednu se zbytky ryb s sebou pro racky. Tak sedneme do dodávky, sjedeme od domu asi 2km do přístavu, kde parkují auta i ostatní rybářské výpravy včetně lidí z našeho dočasného domu. V Norsku se nekrade, takže pruty necháváme na lodi a auto se na parkovišti nezamyká a všichni jsou prostě usměvaví norci.  :-) Takže zaparkujeme a vyplouváme. Racci vidí, že jim vezeme sváču, tak začnou houfně nadlítávat nad loď. A těch keců, co mají, než jim to naházíme! :-) Podjedeme most z našeho fjordu a plujeme dál, hlídáme hloubku podle echolokátoru a když je tam tak 7-9m, nahazujeme. Blbý je, když je na dně tráva, se může stát, že člověk utrhne celou navázanou návnadu. Ftipný je, když si člověk myslí, že bojuje s obrovskou rybou a vytáhne půl fjordu řas.

Moje zraněná Zlatěna - ta poslední :-)

Já a moje Zlatěna

Alda chodil k panu správci na výzvědy, jaká návnada je nejlepší a na co teda jako berou. Já vyfasovala návnadu, ke které jsem si vybudovala opravdu vřelý přátelský vztah, pojmenovala jsem ji Zlatěna a do ploutví jí vložila plnou důvěru, aby mi ulovila co nejvíc ryb! Výborný bylo, že měl pan správce takových Zlatěn víc, protože za těch pár dní jsem dvě, ač mi ulovily pěkných pár kilo ryb, prostě v těch chaluhách u dna utopila. Třetí Zlatěna mi zůstala věrná a mám jí v práci nad stolem na nástěnce, ta mi těch ryb ulovila nejvíc. Táta říkal, "musíš s tou návnadou jako škubat, aby vypadala jako raněná". Výhoda poslední Zlatěny byla, že byla raněná doopravdy, protože se mi v jedné tresce napůl natrhla. No dost bylo Zlatěny, naše přátelství v mé kanceláři bude věčné! :-)

Jsem si myslela, že se mi to vejde na dva články, no nevejde, takže o tom, jak jsem málem kvůli treskám vypadla z lodi a jak jsme se vraceli plni strachu o úlovky do Čech zase příště! :-)))