Léto za plotem

Rozhodla jsem se napsat pár řádek o tom, co máme za plotem. O zahradě a jejích rostlinkách už jsem tady psala a určitě ještě budu. Za pár řádků stojí ale i okolí a jeho příroda, která je tu opravdu krásná. Takže bych mohla začít shora, tedy nebem a pak se lehce projít po okolní přírodě.

Západy slunce jsou tu nepřekonatelné, už i naše děti sledují červánky a mráčky a zapadající sluníčko u nás v Kozojedech. (Praha - východ mezi Říčany a Kostelcem nad Černými lesy) A když se pole sbalilo do balíků slámy, už mi to zase nedalo a musela jsem to vyfotit...

KOZOJEDSKÝ LES A ÚDOLÍ A SOUK

Máme to cobydup kolem rybníku do Kozojedského lesa, kde je rozsáhlá chatová oblast s nejstarší trampskou osadou SOUK (Spojené osady údolí Kozojedského).

Co jsem našla na internetu:

Romantiku zdejšího údolí objevili v polovině dvacátých let 20. století trampové z Kolína, Českého Brodu a Prahy, zprvu sem docházeli pěšky od železničních stanic v Českém Brodu a Říčan. Začínali zde nocovat pod širákem nebo pod převisem zvaným „Jeskyně Sing-sing“, ale už v roce 1929 postavili první chatu zvanou nazývanou „Unalaska“. Ta patřila všem a byla volně přístupná, brzy se tomuto místu začalo říkat Colorádo a Kansas. Když vzápětí postavili trampové z Českého Brodu v Colorádu chatu s názvem „Staré Ohio“, vznikl základ jedné z nejstarších trampských osad v Čechách. V roce 1948 byly založeny tzv. Spojené osady údolí Kozojedského (zkráceně SOUK), které existují dodnes. V roce 2008 bylo evidováno 270 chat a srubů.

(zdroj: http://cestyapamatky.cz/kolinsko/doubravcice/udoli-sembery-a-lazneho-potoka)

To celé je pravda, v lese je, jako všude jinde velice dobře značená turistická cesta "Údolím řeky Šembery" a krásnou procházkou se dá dojít do cukrárny do Doubravčic, kterou děti milují! :-) je to cca 5km.
 

HRAD ŠEMBER

Na jednom z kopců se nachází hradisko hradu Šember, ze kterého toho moc nezbylo, takže toho moc k vidění není, ale v místě hradiska je pro představu umístěná informační deska se zabudovanými soutěžními otázkami pro děti, což je malá satisfakce za cestu na hrad :-) Pařezy k sezení jsou očíslovány a děti mají hádat, ze kterého stromu jsou (ani rodiče se nechytaj :-)))).

LICHTENŠTEJNSKÉ KAMENY

Další zajímavostí našeho okolí jsou Lichtenštejnské kameny. Loni jsme ty nejbližší objeli na kolách, celkem dobrodružství, některé nejsou úplně přístupné a jeden v bažině jsme vůbec nenašli :-)

Co jsem našla na internetu:

12. listopadu 1898 oslavil kníže Jan II. z Lichtenštejna 40. výročí svého panování. Při příležitosti tohoto jubilea se pořádaly četné bohoslužby a slavnosti. Na vybraných místech lichtenštejnských lesních revírů byly vysazeny jubilejní háje, čítající 20 dubů letních, 20 dubů zimních a 18 dubů červených. Počet 58 dubů vyjadřoval věk knížete, 18 dubů červených jeho věk v den nástupu panování. 40 dubů letních a zimních symbolizovalo počet let jeho panování. V každém jubilejním háji vybudoval lesní personál jubilejní památník. Byly to nejčastěji kamenné desky, zasazené do jakýchsi „mohyl“ z neopracovaných kamenů nebo navršených ze zeminy. Na deskách byl vyryt český, německý nebo latinský nápis. Příkladem české verze nápisu může být tento text:

„Duby Knížete Jana Dobrotivého
ku oslavě XXXX letého Vladaření
XII. listopadu MDCCCXCVIII“.

(zdroj: http://www.jubilejnikameny.euweb.cz/_clanky/jan_2_hlavniclanek.html)

POŽÁR V LESE

Vzhledem k suchům, co letos byly se požár lesa bohužel nevyhl ani tomu našemu, ale naštěstí nebyl velkého rozsahu a povedl se rychle uhasit.

Fotky jsou pořízeny ze stejného místa, jako poslední fotka se západem slunce - směrováno k rybníku.

To je tedy pár řádků o tom, kde žijeme a z čeho se radujeme. Okolí Kozojed musí propadnout každý, kdo k tomu má sklony a má rád přírodu. Místní si toho všeho moc váží a užívají si možnosti spojení s přírodou, co to jen jde. Do lesa se chodí na houby a borůvky a na procházky a běhat a jezdí se na kole. U rybníku se lidi schází takřka celoročně, dá se tam koupat a je tam i kiosek s občerstvením.

Léto v zahradě

Vím, že jsem se dlouho odmlčela, ale nevím, kam dřív a i přes to, že děti byly na prázdninách, mám stále co dělat. Ale přece sem nebudu dávat informace o tom jak zbavuji zahradu plevele, přikrývám budoucí skalky textilií - což mě děsně nebaví, nebo jak bojuji se suchem... Díky letošnímu suchu a přípravné fázi mojí skalky (říkám tomu sice skalka, ale je to záhon skopce z hlíny, který přerozděluje naší dvouúrovňovou zahradu) jsem pochopila, že sázet něco jiného než skalničky nemá vůbec smysl. Takže jsem navštívila zahradnictví, koupila levanduli a falešnou šalvěj a několik druhů rozchodníků, které jsem si moc oblíbila! :-) Nyní mám dva v květináčích a jsou moc krásné, jeden zelený, viz. obrázek a druhý tmavě vínový - vykvetou každým dnem.Na podzim je zasadím také do té skalky...

Letos se mi moc daří v pěstění zeleniny. Před těmi suchy jsme sklidili kedlubny a ředkvičky a nyní sklízíme obden rajčátka. A protože je moje zahrada silně permakulturní, o což se pokouším každou novou zasazenou rostlinkou, měli jsme i borůvky a jahody...I když se jim potom v tom suchu přestalo dařit. Bydlíme na vsi a už byl zákaz zalévat a plýtvat s vodou, takže jsem zalívala jen to nejnutnější, rajčata, borůvky a hortenzii, ani to moc nestačilo... Co jde, pěstuji v bylinkovém šneku - vejde se tam opravdu vše možné včetně zeleniny...

Počasí přálo hlavně bylinkám a tak máme bohatou sklizeň i bylinek. Tatínek mi přidělal pod schody svou posilovací tyč a tak suším...Je tam tma a průvan a to mají bylinky rády. Jen Oregáno, tedy Dobromysl jsem letos sušila po lístkách na plocho...

Další rostlinka, která mi letos udělala radost je Šuškarda...Motýli a čmeláčci ji prostě milují. Mrzí mě můj motýlí keř, protože přes to vedro ráno rozkvetl a večer už ty květy byly skoro odkvetlé...

A jen tak pro zajímavost...Alex donesl z dětského dne ze "stanoviště zahradnic" pár květináčků a říkal, že zasadil dýně. Dala jsem to ke dříví bokem, a neřešila to, ale když jsem si asi za 14dní všimla, že z toho lezou lístky, nedalo mi to, a píchla jsem je také do šneka - po kedlubnách... no a kvetou a budeme čekat, co vyroste! :-)

Kočárek, nejlepší dárek :-) Rekonstrukce starého kočárku...

Pořád něco dělám a tvořím, ale prostě mě nenapadne si to dát na blog...práce pořád moc! :-) a tak si jí ještě přidělávám svými výmysly...To, co sem nyní vkládám mi trvalo několik let nekonečné práce s velkými časovými prodlevami. Vždycky jsem se dala do práce a pak to vzdala, protože moje úsilí prostě krachlo na tom, že neumím všechno. Tak tedy od začátku...

Jako malá jsem u babičky a dědy na půdě objevila kočárek po mojí tetě a mamce... jako děti jsme si s ním hrály, byly u něho i dvě panenky, které jsem milovala... ze spodu kočárku je rok výroby 1953, což asi svědčí o jeho stáří. Ale já si ho tolik zamilovala, že jsem si o kočárek babičce a dědovi řekla. A když jsem jim i řekla, že ho chci vlastními silami rekonstruovat, klepali si na čelo. Vkládám první fotku, jak kočárek vypadal a v jakém stavu byl, když jsem si ho dovezla z půdy.

Byla to zkrátka letitá tragédie jedné oblíbené hračky. Zub času hlodal a vlhko a teplo na půdě udělalo také svoje. Koženka byla jako papír a i se tak trhala a veškeré kovové části byly rezaté. Jak tedy začít, a odkud se do toho pustit??? Co já vím, čalounice nejsem, zámečnice také ne, ke švadleně mám daleko a truhláře poznám jen podle hoblíku v ruce. Prakticky všechny tyto profese by člověk asi měl umět... Mým obrovským pomocníkem při práci na kočárku se stal prostě mobil...Každý svůj krok, kdy jsem se rozhodla kočárek rozebrat do posledního hřebíčku jsem fotila a fotila...Fotek mám hodně, ale sem dám jen pár klíčových :-)

Super, tak to bychom měli...rozmontováno!!! CO TEĎ??? Naměřila jsem si kolik budu potřebovat: koženky a jaké, čalounických hřebíků s kulatou hlavičkou, atd... Spodní dřevěný rám naštěstí zvířátka nenapadla, takže ten OK - truhlářské práce vypouštím! :-) A dál... kovové části jsem se snažila ošmirglovat, dát základní nátěr a stříbřenku... no jak to dopadlo jsem radši nefotila...zkrátka TRAGÉDIE... Tady v tom bodě mi došlo, že to sama nedám! :-( No nic tak to nevyšlo. Požádala jsem kamaráda, aby tu konstrukci zbavil všeho do základu, bohužel to nešlo jinak než pískováním, čímž konstrukce sice ztratila hladké plochy, ale vypadala zatím nejlíp... Fotky jsou po opískování:

Hmmm po stříbrné barvě ani památky...Pak jsem požádala dalšího kamaráda, kamaráda, kamaráda,.... aby mi to zkusil nějak ostříbřit v jedné firmě na výrobu klíčů (včetně pér a důležitých částí)... byl zlatej a když jsem si pro to přišla, nemohla jsem uvěřit... Skvělá práce kámo! Ušila jsem celou korbu z koženky i boudu pošila. No a tím šla moje práce na skoro tři roky k ledu, protože jsem neměla nikoho, kdo rozumí šroubkům a šroubečkům, kdo by to složil do kupy. Byla jsem z toho smutná, neměla jsem za kým a klempíře nebo nikoho takovýho jsem kolem sebe neměla. Až jednou - úplnou náhodou jsem potkala člověka, který byl ochotný, železu všem těmhle kovovým nesmyslům rozumí a strávila jsem s ním cca 5hodin včetně nákupu správných šroubků a matiček... no a kočárek byl konečně na světě!!!!

Znovu bych do toho nešla ani za zlaté prase jak se říká, ale radost z výsledku je OBROVSKÁ!!! Celé jsem to směřovala na Vánoce, kdy ho dostala dcera, která je na první i poslední fotce... je fakt, že lehce povyrostla, ale jí kočárek udělal také velikou radost... a o tom to přece je!

Radost sdílená je jednou taková!!! :-)

Povánoční rozjímání

Tak se tak koukám na film Krakonoš a lyžníci, což je pro mě film se symbolem zimy a sněhu a říkám si, kde ty kupy sněhu jsou? V Praze ani ň a naštěstí u nás za Prahou trochu napadlo, taky ale žádná sláva a hlášení o 13C na víkend a silném větru mi tedy náladu nezvedá... Kdeže loňské sněhy jsou? Ani ty ptáci to v těch budkách nevyhledávají, asi ani jim není tak krušno. Je mi líto, že není sníh kvůli dětem a je mi líto, že nejsme na horách, tam už sníh je. Tak jsem aspoň maličko zachytila sněhovou atmosféru kousek za Prahou  na východ... A co bude teda dál, zem nepromrzne, medvědi neusnou a ptáci budou zobat mouchy v letu??? Takovou zimu snad nechtěj ani řidiči, co to na sněhu s plechovýma miláčkama neumí... Kde to tedy jsme, léto trvá měsíc a zima trvá měsíc a zbytek je jaro a podzim... A pak že oteplování a posunování zemské osy a všechno vlastně neexistuje... Budeme doufat aspoň za naše děti a jejich děti... aby věděly, co je to sníh...