NĚCO MÁLO Z LETNÍCH CEST aneb JAK SE LOVÍ RYBY V NORSKU I.

Bylo pondělí 9. června 2014, sedím takhle v kanclu a ťukám práci do počítače. Říkám si, hmmm ve středu letí manžel s mým tátou a ještě dvěma chlapíky do Norska na ryby a až do neděle.

Loni jsem tam byla s nima, člověk nespí, jí chleba s Májkou a kusem okurky nebo pár cenťáků Vysočiny na lodi, je mu zima, ale ten zážitek je fantastický. Vyplouvat na bárce na moře, pod hladinou třeba i 70m a ta fantastická radost po boji s rybou ji vytáhnout a zjistit, že to má tu správnou míru na dání do bedny. Menší radost tedy je po litém boji s dravou rybou, jako je třeba treska a zjištění, že nemá ani 20cm. A ten den v noci a pořád je vidět, a všude čisto a domečky v kopcích a na ostrůvcích. A milé poslouchat, jak si české výpravy rozdávají rady, ke kterému ostrovu zaplout a kde berou. Češi si už ostrovy označily stylem "u domu hrůzy" a "u oveček" a "u sádek"...takže vlastně po třetím vyplutí já s mou typicky ženskou orientací vůbec nevím který ostrůvek je který. A ta kosa k ránu na vodě - ani čaj už nezahřeje a když prší a fouká vítr a ruce necítím a přece nejsem žádná bábovka...už jen 3hodiny a pojedeme na břeh se najíst a spát! :-) No nic a tak si tak sedím v práci a myslím a vzpomínám na rybaření v Norsku 2013.

A najednou zvoní telefon a volá mi táta, že tedy jeden účastník zájezdu vypadl a jestli chci jet??? Co já - jasně že chci jet! No a tak na rychlo řeším hlídání dětí a začne se rýsovat něco, co ještě před pár minutami byl jen sen a myšlenky do prázdna... Zase uvidím dům hrůzy a zase uvidím ostrov s ovečkama a zase zažiju ten pocit mnou chycené ryby!!! A zase mi bude na lodi děsná kosa!!!...ale krásná! :-) No radost veliká! Takže letenky a blá blá...střih...

Dupeme věci do kufru, je středa, hmm texaporovou bundu od Wolfskina, nepromokavý kalhoty s matkou, goráčový boty...ty přijdou do batohu, se do kufru prostě nevejdou...no a hlavně tedy dle rozpisu dělím do kufrů mražený houskový knedlíky, landšmíd, spoustu alkoholu (na lodi je fakt zima a Božkov s lodičkou je Božkov s lodičkou), mražený chleba, ke kafi bábovku...no tak tu teda nechám doma - ta se fakt nevejde...prostě minimum věcí a kufr má mít 20kg super...plus základní kosmetika...hlavně netahat nepotřebné věci. Dáváme panáka Metaxy na šťastnou cestu a vyrážíme na letiště Ruzyně.

Jó jasně přestup v Oslu, máme na to přes hodinu, prostě pohoda. Jasně že víme, že si kufry musíme dát v Oslu znova odbavit, protože jdeme z mezinárodního letu na vnitrostátní. Víme všechno, nejsme béčka! :-) Ano ten golfový vak je náš, ano víme, že je to nadměrné zavazadlo, máme nahlášeno. Prostě jedeme do Norska na golf! :-))) Hlavně nám v něm nezlomte ty pruty!!! Takže odbaveni, nálada do pohody....střih...

Stojíme v Oslu u pásu se zavazadly a čekáme na kufry...hmm furt nic nejede, pás se ani nehne... jó pohoda, pořád dost času na přestup...času už míň...čas ťip ťop...á přichází pán nám oznámit, že pás je out of order??? Jak jako, že nejede pás??? Jakože v Norsku jim nefunguje pás na kufry??? No ještě, že jsme vyzvedli ty golfový hole, ty jsou nejdůležitější nadměrné zavazadlo na světě! Super čas na přestup: "ZERO"!!! Ježíš slává  jedou kufry. Hmm kufry sice máme, letadlo už ne. Doběhneme k odbavení a pán s úsměvem nám oznamuje, že do letadla do Trondhaimu už nás prostě nedostane, že je zavřené a odbavení ukončeno. Jakože zůstaneme v Oslu? My chceme ale večer na moře a chytat ryby a hlavně co jako budeme dělat? Pán mi oznámil - tedy opět s úsměvem - že se vlastně nic neděje, že mám jít na informace a podle čísla rezervace nás posadí na další letadlo. Nechápu, proč se furt usmíval, když já měla ale totálně zoufalý výraz hroutícího se člověka. OK fajn, chápu, takže další fronta ano super, vytisknu si pořadový lístek. A další usměvavý zaměstnanec letiště mi oznamuje, že nic není problém a naší čtyřčlennou výpravu zařazuje do dalšího letadla, které letí skoro za hodinu. No tak díííky!!! A jako zadara a v dalším letadle! Paráda! A zpátky do fronty na odbavení k ostatním...Ano paráda, všichni tři jsou odbavení a kufry jim odjeli a jdu já...a zase pán s profiúsměvem mi říká, že tu letenku změněnou nemám, a že během pěti minut ukončí odbavování ať si skočím to změnit na informace...netisknu pořadový lístek, nemám omluvné pohledy pro lidi, které předbíhám...usměvavý pán na informacích se diví!? OK jak mě vzali do party dodatečně, nebyla jsem pod rezervací a ten blb mi, ač jsem mu říkala, že jsme čtyři, před tím změnil jen tři letenky...běžím zpátky v ruce změněnou letenku...ufff můj kufr odjíždí a usměvavý pán ukončuje odbavování...střih...

Stojíme v nekonečné frontě na kontrole, před scanery...letadlo letí za 30min a my ani nevíme, jak daleko je ten gate...vysvětluji panu ochranáři v letištním oblečku naší situaci a prosím ho, aby nás provedl dopředu...pán se usmívá a říká, že takové pravomoce nemá, ale že můžu ty lidi poprosit aby nás pustili před sebe... :-/ fajn prosím všech asi 70lidí aby nás pustili před sebe...ha aspoň něco se povedlo, usměvaví norci nás pouštějí dopředu...jsme za kontrolou...a na obrazovce vidíme číslo gatu nějakých 18 z vnitrostátní části letiště - tudíž až na konci dlouhé chodby s gaty...to už opět běžíme závod o čas...bording time je TEĎ! Dobíháme gate 18 a zjišťujeme, že to asi změnili a je to gate 10...Super za 10min čas odletu...No sláva dáváme boarding pasy letuši u vstupu do tunelu k letadlu...usedáme úplně mrtví, ale šťastní do svých sedadel, našeho letadla...střih...

Zase stojíme u pásu, tentokrát už v Trodheimu, u pásu č. 2 nad kterým na obrazovce svítí číslo našeho letu z Osla. Stojíme a čekáme a zjišťujeme, že všichni, co s námi letěli měli jen zavazadlo na palubu, takže už tam stojíme jen my čtyři...kufry nikde... asi po dvaceti minutách se náhodou otočíme a na pásu č. 1 nad kterým nesvítí žádná obrazovka máme tři naše kufry. SUPER! Máme kufry!!! Záhy ovšem zjišťujeme, že vlastně jen tři účastníci zájezdu mají kufry, takže nám chybí jeden kufr a "golfové hole", což je nejdůležitější zavazadlo na rybolov v Norsku! Jdu za usměvavou paní na informace, ukazuji jí lístky s čísly ztracených zavazadel a říkám jí, že je prostě nemáme. Paní se usměje ještě víc a říká, že je ale super, že jsme jí to řekli, protože nás může připsat do dlouhého seznamu, který má na A4 a kde má napsaná čísla zavazadel a adresy, kam je pán s mikrobusem doveze, hned jak přijdou v dalších letadlech. Tak já, tedy silně neusměvavá, paní oznamuji, že jsme přijeli na ryby a že z letiště to máme ještě tři hodiny autem do Lauvsnes a že mě nějaký pán a letadla a nesmysly nezajímají, že chci svoje zavazadla!!! Paní se usmála a říká, že nám je během zítřku určitě dopraví. Už rezignovaně nahlašuji adresu do Lauvsnes, můj telefon, jméno... Beru si číslo, na které mám ráno zavolat a informovat se, jestli nám zavazadla dorazila a tak nějak bez sil odcházíme čekat na auto, které pro nás přijede na letiště, vyzvedne nás a už za tři hodiny budeme v českém domě v Lauvsnes http://www.flytackle.cz/index.html ...bez golfových holí a bez jednoho kufru...

Cesta z letiště...