Podzimní háčkování, pečení a lepení :-)

Háčkování

Když se nám těmi pomalými krůčky přibližuje zima, rozhodla jsem se Laurince uháčkovat jednu podzimní čepičku a jednu zimní na lyže... Opět začalo předvánoční období pod heslem "nevím kam dřív skočit" a protože se z toho skákání taky potřebuji zastavit, tvořím si tak věci pro radost :-)

Soví čepička je klasicky z Lady, ideální na pozdim a sovička je jednou velikou improvizací! :-)

Zimní čepici ještě podšiji flísem (všiji jakoby čelenku), aby to Lau neprofukovalo na lyžích na uši! :-) Ta je háčkovaná z příze YETI.

Pečení

Letos jsme pečení pojali velice zdravě. Cukr jsme nahradili glukopurem a bílou mouku špaldovou a žitnou...vzniklo moc dobré cukroví. Musím se ale přiznat, že jsem hodně vytěžila od paní, co má zdravé recepty na www.varimezdrave.cz  Perníčky jsou jediné, kde jsem neměla odvahu změnit recept. Ale mandlová srdíčka s mandlemi a linecké ze žitné mouky jsou moc dobré!!! :-) Ještě, že jsem měla pomocníky! :-) Nejvíc mě bavily typické vánoční vzory, které vybíral syn, jako jsou dinosauři :-)

Lepení

Letos jsem od kamarádky dostala výborné ořechy, výborné nejen chutí, ale také složením! Dají se louskat jenom prsty a jsou z nich krásné půlskořápky. Nedalo mi to a skořápky jsem si schovávala. Říkala jsem si, že se třeba budou hodit...a hodily. Adventní věnec jsem se rozhodla dělat v době, kdy by ani psa nevyhnal, takže ani mě by nevyhnal do lesa na chvojí... A tak jsem sáhla po skořápkách, myslím, že se mi věnec povedl, vypadá nenásilně a hlavně snad pár let na to chvojí nemusím, když ho vždycky schovám a zase vytáhnu!!! :-)

Podzimní čepička na chytrou hlavičku :-)

Aby to tady nevypadalo, že jsem pověsila háček na hřebíček:-) Jeden večer jsem si šla poklidit můj pracovní koutek a srovnat vlny. Koutek jsem nepoklidila, vlny jsem nesrovnala, za to jsem našla vlny na čepici pro dceru, tak jsem se do toho hned dala...není přece čas ztrácet čas! :-))) a za večer hotovo!
Takže k volbám jsme šli už vystajlovaný - kabátek a čepice k sobě ladí...pak jsem ještě dodělala kytku na ozdobu... :-)

Podzimní dýňové čarování

SLANÉ DÝŇOVÉ KOLÁČKY

Tento receptík moc miluju, protože dýni mám ráda na mnoho způsobů, ale vedou u mně tři recepty: Slané dýňové koláčky, Dýňové lasagne a samozřejmě Dýňová polévka. Recepty mám z časopisu, který vydává Albert a moc doporučuji! Koláčky jsou fajn jak teplé, tak studené...

DÝŇOVÉ LASAGNE

...a ještě receptík na ty Dýňové Lasagne...ty oříšky v nich jsou luxusní a ta chuť!!!

NĚCO MÁLO Z LETNÍCH CEST aneb JAK SE LOVÍ RYBY V NORSKU III.

Plavba fjory

Tak tedy po třetí a naposledy z Norska...Snad už to doklepnu :-) Pobyt probíhal bez velkých zážitků, tedy lovení, spaní, jídlo, hygiena, nebo i na přeskáčku! :-) Prostě normální pobyt na rybách v Norsku s mnoha zážitky z úlovků, které nebyly zanedbatelné. Lovili jsme hlavně tresky, sem tam zatoulané miminko od Kelera a sem tam mini Makrelu.

Poslední noc, poslední plavbu jsme uskutečnili večer, před dopoledním odjezdem na letiště v Trondheimu. Poklidná plavba střídala občasný záběr zatoulané tresky, ale měli jsme nachytáno, takže jsme už nijak nezávodili. Asi ve 23h jsme otočili loď na zpáteční cestu do Lauvsnes...Ještě jedno obeplutí ostrůvku a uvidíme most, který je vstupní branou do našeho Lauvsneského fjordu...Najednou koukám, jak se "vaří voda" tak 15m*15m asi 20m od nás, tak křičím "MAKRELÝÝÝÝ". Kapitán naší lodi jí málem převrátil při ostrém manévru směrem za makrelama... Super - říkám si, vždy připravená...jak zastaví, nahodím mezi ně! Loď se zastavila a já se soustředila, kam nahodit. Ovšem mé maximální soustředění na lov bylo krutě přerušeno obrouvskou tlapou mého vlastního otce, ve kterém se probudila duše lovce, a odsunul mě na záď lodi, čímž jsem tedy nejen málem padala přes palubu, ale viděla jsem úplný kulový, protože tři chlapi se nahrnuli na stranu lovu makrel...Tak super...nebylo kam...tak jsem to švihala mezi ně...No adrenalin na sto a tahali jsme jednu makrelu za druhou. Makrela je dvavá ryba, takže hned po záseku bojuje a škube se ze strany na stranu. To třeba ta treska, která je jednou nebo dvakrát taková než makrela tolik nebojuje, ta zabojuje, nechá se potáhnout a zase zabojuje... makrela se škube celou cestu. Musím přiznat, že se mi z ní ten háček moc vyndávat nechtěl - zuby to má jak piraňa... :-) ...a makrely odpluly...a zase jsme v dáli viděli vařit vodu a tak jsme za nima popojížděli dobrou hodinu, než náš fjord úplně opustily. Udělaly mi radost, protože na ně mám skvělej recept, takže jsem se už těšila, jak je budu vyndávat z trouby!!! :-)

Zátiší se Zlatěnou

 Ráno jsme se vzbudili, rozvážili zmražené balíčky do jednotlivých kufrů a do golfového vaku, našeho nadměrného zavazadla a vydali se na cestu.

Přestup v Oslu. Super, takže jsme přesně viděli, jak nám k letadlo vozíky dovezly naše kufry...ty jsme viděli všechny. Golfový bag plný zmražených ryb jsme teda opět neviděli...takže trošku stres, zda nám ty ryby dojdou za 14dní, to už asi z bagu poplavou sami...Dopadlo to dobře. Do Prahy jsme docestovali podle plánu, se všemi zavazadly plnými ryb a dost prosolenými svršky!!!

Tak tedy PETRU ZDAR!!!

Naše úlovky

Já a moje úlovky 

NĚCO MÁLO Z LETNÍCH CEST aneb JAK SE LOVÍ RYBY V NORSKU II.

Noc na moři

Stojíme před příletovou budovou jen s částí zavazadel, trochu bez nálady a snaží se vládnout černý humor stylu:"to nevadí, že nemám kufr...půjčíte mi kartáček a trenky? Jen aby mi někdo nerozbil ten alkoholový proviant a nesnědl salámy v kufru! Se mi ten zmraženej knedlík rozmrazí..." Kamarádovi nebylo do zpěvu, ale fakt se snažil nepropadat panice. Prostě KONEČNĚ v Norsku, jen s tím co měl u sebe. Bylo mi ho líto, ale věřila jsem, že nás ten kufr a golfové hole nějak doběhnou i na tu dálku, kam odjedeme.

Český dům v Lauvsnes

Přijelo pro nás auto, které řídil správce českého domu, cesta vede celou dobu po pobřeží a lesama a je fakt moc pěkná, pořád je na co se dívat. Domečky a stádečka zvířátek. Jen v tom Norsku vypadá dálnice jak u nás silnice první třídy, jen uprostřed jsou svodidla. Dva pruhy jedním směrem a dva druhým. Maximální rychlost na norské dálnici je 90 km/h, což je na ty vzdálenosti, co ti norci jezdí taky dost pekelná rychlost. A tak jsme jeli. Nešťastní ze změny plánu, z toho, že nemůžeme hned na noc na ryby, smutní z toho, že nemáme všechny potřebné věci a nedočkaví z toho, v kolik teda ten letištní taxík doveze ty kufry. Začli jsme se posilňovat moky zakoupenými v Praze na letišti...cesta pak rychleji ubíhá...koupili jsme půllitrovky jakože Morgena a Gina, které nám, aby nás ještě zdržel, na mezipřistání v Oslu pán v letištním oblečku u scanerů vybalil ze zaplombovaných igelitek a musel je otestovat ve speciální zkoušečce (celý proces opět zabral několik cenných minut). Celý proces byl zakončen vyběhlým číslem na digitálním display, kde bylo napsáno 40%. Asi to pako norský neumělo číst obaly lahviček...  :-0  Po třech hodinkách jsme dorazili do Lauvsnes do českého domu. Díky správci, který se s námi domluvil v autě, nám byly zapůjčeny pruty a kamarádovi zapůjčil i fešný rybářský obleček, ve kterém se prý nedá utopit. No nakonec na tom byl skoro nejlíp, než my všichni! :-) ALE SLÁVÁ jedeme lovit ryby!!! Únava všechny přešla hned s vidinou prvního úlovku a tak se lovilo. Celkem rozdílně, než předešlý rok, to jsme "pilkerovali" a chytali na "prádlo".

To zelené je navěšené prádlo

Pilker: je takové podlouhlé olověné závaží, na jehož konci je háček. Užívají se rozdílné váhy, podle hloubek a síly proudu. Tím závažím se "ťuká" o dno a ryby to jakože vnímají a připlují a schlamstnou to celé...v tom lepším případě. Nebo do toho závaží jen ťuknou.
Prádlo: je, jak já tomu říkám "olihně" :-) několik malých gumových olihní, co mají na koncích háčky, navěšených nad sebou. Takže se dá chytit třeba i 4-6ryb najednou. Na konec vlasce se může dát i ten pilker.

 Takže 2013 se pilkerovalo v 70ti metrech a vyjížděli jsme na moře. V 2014 už se nepilkerovalo, ale chytalo na "gumy" a na "prádlo."

Pilker

Aha guma: je gumová ryba, co vypadá jako živá :-) a na konci u hlavy má závaží. Háček má někde kolem těla, většinou na hřbetu. Jsou různě barevné a mají i třpitky. A tak se s nima ve vodě "pocukává" aby si ryba myslela, "aha nějaká raněná kámoška, co potřebuje sežrat".
Si tak říkám - myslí vůbec ryby??? :-)
Takže na gumy a na prádlo a tak v 7 -9 metrech pod vodou. První noc jsme pár ryb vytáhli, lovili jsme hlavně tresky sem tam malýho kelera, ale první rybářské zážitky z nové výpravy byly. Ano norské počasí vůbec nezklamalo, teplota se pohybovala kolem 10ti stupňů. Přes den nad a slunečno, v noci pod a deštivo. První lov byl tedy ve znamení Foresta Gumpa "pršelo zprava, pršelo zleva, pršelo zezhora a pršelo zespoda". Takže pěkná mokrá kosa! Brrr. Udělala jsem zásadní blbost a ač nepromokavě oblíknutá, moje flísové rukavice do letních hor nebyly schopné mi pomoci v mokré zimě. Prostě to chce goratexové rukavice...tak třeba někdy...někdy až jednou...příště :-) Přijeli jsme zpátky někdy kolem půlnoci celkem vymrzlí, ale hřála nás radost z úlovků. Jenže pak se ještě musí nadělat filátka z těch ryb, takže když už se člověk vrací zpátky z ryb říká si, "ještě, že nemáme těch úlovků plnou loď"! Ano, jako jediná žena z výpravy jsem rozlívala zahřívací panáky klukům, co dělali ty filátka. :-) Příjemně unavená a ráda, že to nemusím dělat já, protože bych asi udělala filátko i ze sebe! :-)

Ráno beru telefon a volám na letiště. Super, zavazadla doražily až do Trondheimu a během dne nám je dovezou, protože vezou kufry i ostatním lidem z toho A4 seznamu!!! :-/ Ježíš, zase nic konkrétního, naše věci někde mezi Trondheimem a Lauvsnes. No nic, tak díky za info a my čekáme. Je ráno 7hodin. Asi v 10h mi volá nějaké noname číslo, a pán lámanou angličtinou, že je u obchodu v Lauvsnes, tak ho naviguji k nám a hurá, máme i zbytek věcí!!! Golfové hole neporušené a spodky kamaráda snad taky. :-)

Můj šílený muž

Radost z úlovku

Pohled do úlovku (treska)

Střídaly se dny a noci, i když v Norsku... Takže jsme prostě vyjížděli do fjordů a lovili, scénář skoro pořád stejný. Oblíknout se do vysušených věcí, namazat svačiny, uvařit čaj do termosky, namíchat colu s rumem a bednu se zbytky ryb s sebou pro racky. Tak sedneme do dodávky, sjedeme od domu asi 2km do přístavu, kde parkují auta i ostatní rybářské výpravy včetně lidí z našeho dočasného domu. V Norsku se nekrade, takže pruty necháváme na lodi a auto se na parkovišti nezamyká a všichni jsou prostě usměvaví norci.  :-) Takže zaparkujeme a vyplouváme. Racci vidí, že jim vezeme sváču, tak začnou houfně nadlítávat nad loď. A těch keců, co mají, než jim to naházíme! :-) Podjedeme most z našeho fjordu a plujeme dál, hlídáme hloubku podle echolokátoru a když je tam tak 7-9m, nahazujeme. Blbý je, když je na dně tráva, se může stát, že člověk utrhne celou navázanou návnadu. Ftipný je, když si člověk myslí, že bojuje s obrovskou rybou a vytáhne půl fjordu řas.

Moje zraněná Zlatěna - ta poslední :-)

Já a moje Zlatěna

Alda chodil k panu správci na výzvědy, jaká návnada je nejlepší a na co teda jako berou. Já vyfasovala návnadu, ke které jsem si vybudovala opravdu vřelý přátelský vztah, pojmenovala jsem ji Zlatěna a do ploutví jí vložila plnou důvěru, aby mi ulovila co nejvíc ryb! Výborný bylo, že měl pan správce takových Zlatěn víc, protože za těch pár dní jsem dvě, ač mi ulovily pěkných pár kilo ryb, prostě v těch chaluhách u dna utopila. Třetí Zlatěna mi zůstala věrná a mám jí v práci nad stolem na nástěnce, ta mi těch ryb ulovila nejvíc. Táta říkal, "musíš s tou návnadou jako škubat, aby vypadala jako raněná". Výhoda poslední Zlatěny byla, že byla raněná doopravdy, protože se mi v jedné tresce napůl natrhla. No dost bylo Zlatěny, naše přátelství v mé kanceláři bude věčné! :-)

Jsem si myslela, že se mi to vejde na dva články, no nevejde, takže o tom, jak jsem málem kvůli treskám vypadla z lodi a jak jsme se vraceli plni strachu o úlovky do Čech zase příště! :-)))

NĚCO MÁLO Z LETNÍCH CEST aneb JAK SE LOVÍ RYBY V NORSKU I.

Bylo pondělí 9. června 2014, sedím takhle v kanclu a ťukám práci do počítače. Říkám si, hmmm ve středu letí manžel s mým tátou a ještě dvěma chlapíky do Norska na ryby a až do neděle.

Loni jsem tam byla s nima, člověk nespí, jí chleba s Májkou a kusem okurky nebo pár cenťáků Vysočiny na lodi, je mu zima, ale ten zážitek je fantastický. Vyplouvat na bárce na moře, pod hladinou třeba i 70m a ta fantastická radost po boji s rybou ji vytáhnout a zjistit, že to má tu správnou míru na dání do bedny. Menší radost tedy je po litém boji s dravou rybou, jako je třeba treska a zjištění, že nemá ani 20cm. A ten den v noci a pořád je vidět, a všude čisto a domečky v kopcích a na ostrůvcích. A milé poslouchat, jak si české výpravy rozdávají rady, ke kterému ostrovu zaplout a kde berou. Češi si už ostrovy označily stylem "u domu hrůzy" a "u oveček" a "u sádek"...takže vlastně po třetím vyplutí já s mou typicky ženskou orientací vůbec nevím který ostrůvek je který. A ta kosa k ránu na vodě - ani čaj už nezahřeje a když prší a fouká vítr a ruce necítím a přece nejsem žádná bábovka...už jen 3hodiny a pojedeme na břeh se najíst a spát! :-) No nic a tak si tak sedím v práci a myslím a vzpomínám na rybaření v Norsku 2013.

A najednou zvoní telefon a volá mi táta, že tedy jeden účastník zájezdu vypadl a jestli chci jet??? Co já - jasně že chci jet! No a tak na rychlo řeším hlídání dětí a začne se rýsovat něco, co ještě před pár minutami byl jen sen a myšlenky do prázdna... Zase uvidím dům hrůzy a zase uvidím ostrov s ovečkama a zase zažiju ten pocit mnou chycené ryby!!! A zase mi bude na lodi děsná kosa!!!...ale krásná! :-) No radost veliká! Takže letenky a blá blá...střih...

Dupeme věci do kufru, je středa, hmm texaporovou bundu od Wolfskina, nepromokavý kalhoty s matkou, goráčový boty...ty přijdou do batohu, se do kufru prostě nevejdou...no a hlavně tedy dle rozpisu dělím do kufrů mražený houskový knedlíky, landšmíd, spoustu alkoholu (na lodi je fakt zima a Božkov s lodičkou je Božkov s lodičkou), mražený chleba, ke kafi bábovku...no tak tu teda nechám doma - ta se fakt nevejde...prostě minimum věcí a kufr má mít 20kg super...plus základní kosmetika...hlavně netahat nepotřebné věci. Dáváme panáka Metaxy na šťastnou cestu a vyrážíme na letiště Ruzyně.

Jó jasně přestup v Oslu, máme na to přes hodinu, prostě pohoda. Jasně že víme, že si kufry musíme dát v Oslu znova odbavit, protože jdeme z mezinárodního letu na vnitrostátní. Víme všechno, nejsme béčka! :-) Ano ten golfový vak je náš, ano víme, že je to nadměrné zavazadlo, máme nahlášeno. Prostě jedeme do Norska na golf! :-))) Hlavně nám v něm nezlomte ty pruty!!! Takže odbaveni, nálada do pohody....střih...

Stojíme v Oslu u pásu se zavazadly a čekáme na kufry...hmm furt nic nejede, pás se ani nehne... jó pohoda, pořád dost času na přestup...času už míň...čas ťip ťop...á přichází pán nám oznámit, že pás je out of order??? Jak jako, že nejede pás??? Jakože v Norsku jim nefunguje pás na kufry??? No ještě, že jsme vyzvedli ty golfový hole, ty jsou nejdůležitější nadměrné zavazadlo na světě! Super čas na přestup: "ZERO"!!! Ježíš slává  jedou kufry. Hmm kufry sice máme, letadlo už ne. Doběhneme k odbavení a pán s úsměvem nám oznamuje, že do letadla do Trondhaimu už nás prostě nedostane, že je zavřené a odbavení ukončeno. Jakože zůstaneme v Oslu? My chceme ale večer na moře a chytat ryby a hlavně co jako budeme dělat? Pán mi oznámil - tedy opět s úsměvem - že se vlastně nic neděje, že mám jít na informace a podle čísla rezervace nás posadí na další letadlo. Nechápu, proč se furt usmíval, když já měla ale totálně zoufalý výraz hroutícího se člověka. OK fajn, chápu, takže další fronta ano super, vytisknu si pořadový lístek. A další usměvavý zaměstnanec letiště mi oznamuje, že nic není problém a naší čtyřčlennou výpravu zařazuje do dalšího letadla, které letí skoro za hodinu. No tak díííky!!! A jako zadara a v dalším letadle! Paráda! A zpátky do fronty na odbavení k ostatním...Ano paráda, všichni tři jsou odbavení a kufry jim odjeli a jdu já...a zase pán s profiúsměvem mi říká, že tu letenku změněnou nemám, a že během pěti minut ukončí odbavování ať si skočím to změnit na informace...netisknu pořadový lístek, nemám omluvné pohledy pro lidi, které předbíhám...usměvavý pán na informacích se diví!? OK jak mě vzali do party dodatečně, nebyla jsem pod rezervací a ten blb mi, ač jsem mu říkala, že jsme čtyři, před tím změnil jen tři letenky...běžím zpátky v ruce změněnou letenku...ufff můj kufr odjíždí a usměvavý pán ukončuje odbavování...střih...

Stojíme v nekonečné frontě na kontrole, před scanery...letadlo letí za 30min a my ani nevíme, jak daleko je ten gate...vysvětluji panu ochranáři v letištním oblečku naší situaci a prosím ho, aby nás provedl dopředu...pán se usmívá a říká, že takové pravomoce nemá, ale že můžu ty lidi poprosit aby nás pustili před sebe... :-/ fajn prosím všech asi 70lidí aby nás pustili před sebe...ha aspoň něco se povedlo, usměvaví norci nás pouštějí dopředu...jsme za kontrolou...a na obrazovce vidíme číslo gatu nějakých 18 z vnitrostátní části letiště - tudíž až na konci dlouhé chodby s gaty...to už opět běžíme závod o čas...bording time je TEĎ! Dobíháme gate 18 a zjišťujeme, že to asi změnili a je to gate 10...Super za 10min čas odletu...No sláva dáváme boarding pasy letuši u vstupu do tunelu k letadlu...usedáme úplně mrtví, ale šťastní do svých sedadel, našeho letadla...střih...

Zase stojíme u pásu, tentokrát už v Trodheimu, u pásu č. 2 nad kterým na obrazovce svítí číslo našeho letu z Osla. Stojíme a čekáme a zjišťujeme, že všichni, co s námi letěli měli jen zavazadlo na palubu, takže už tam stojíme jen my čtyři...kufry nikde... asi po dvaceti minutách se náhodou otočíme a na pásu č. 1 nad kterým nesvítí žádná obrazovka máme tři naše kufry. SUPER! Máme kufry!!! Záhy ovšem zjišťujeme, že vlastně jen tři účastníci zájezdu mají kufry, takže nám chybí jeden kufr a "golfové hole", což je nejdůležitější zavazadlo na rybolov v Norsku! Jdu za usměvavou paní na informace, ukazuji jí lístky s čísly ztracených zavazadel a říkám jí, že je prostě nemáme. Paní se usměje ještě víc a říká, že je ale super, že jsme jí to řekli, protože nás může připsat do dlouhého seznamu, který má na A4 a kde má napsaná čísla zavazadel a adresy, kam je pán s mikrobusem doveze, hned jak přijdou v dalších letadlech. Tak já, tedy silně neusměvavá, paní oznamuji, že jsme přijeli na ryby a že z letiště to máme ještě tři hodiny autem do Lauvsnes a že mě nějaký pán a letadla a nesmysly nezajímají, že chci svoje zavazadla!!! Paní se usmála a říká, že nám je během zítřku určitě dopraví. Už rezignovaně nahlašuji adresu do Lauvsnes, můj telefon, jméno... Beru si číslo, na které mám ráno zavolat a informovat se, jestli nám zavazadla dorazila a tak nějak bez sil odcházíme čekat na auto, které pro nás přijede na letiště, vyzvedne nás a už za tři hodiny budeme v českém domě v Lauvsnes http://www.flytackle.cz/index.html ...bez golfových holí a bez jednoho kufru...

Cesta z letiště...

Moje bylinková zahrádka III.

Léto v plném proudu a moje bylinky v plném květu. Rozkvetla levandule, máta, mateřídouška citronová, okrasná šalvěj, tymián i majoránka... na levadnuli se slétají čmeláci a voní po celé zahradě...uprostřed všech těěch bylinek se mi splašil fenykl, prostě je moc fajn, posedět na paletovém nábytku a jen tak poslouchat, jak zahrada žije vlastním životem... V pozadí bylinkového šneka jsou vidět i rajčata, kterým jsem neodolala, vedle paletového sezení si děti zasely hrášek, ale když tedy permakulturní zahradu, tak permakulturní zahradu...

Když vykvete Rozchodník šestiřadý

Skalka ještě sice není hotová, za to pár skalniček mám již pár let nachystaných, aby jí zdobily. Každoročně mi vykvétá Rozchodník. Jeho trs je už veliký a tak se těším až ho rozsadím na víc míst. Milují ho hlavně čmeláci, takže teď je parádní období, kdy je v plném květu a úplně obalený čmeláky.

Jen ještě připojím pár oficiálních informací z chytrého internetu:
Rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare) je vytrvalá, stálezelená, kolem 15 cm vysoká sukulentní bylina z čeledi tlusticovitých s dužnatými, modrozelenými listy. Vyžaduje písčitou, vápnitou, vlhčí či též suchou půdu a slunné stanoviště. Je to nenáročná bylina, rostoucí volně v Evropě a Asii, je též často pěstována jako okrasná rostlina do skalek. Kvete v průběhu června a července. Žluté květy s oblibou navštěvují pestřenky, čmeláci a jiný hmyz. Rostlina se snadno množí mj. trsy.

Kousek vedle Rozchodníku mi opět vykvetla moje oblíbená "skoropouťová růže". Prostě léto je krásné období pro jasné barvy v záhonech... :-)

Moje bylinková zahrádka II.

O bylinkovém šneku jsem tady už psala brzy na jaře. Nyní se však dostává intenzivnějším sluníčkem a kvalitnější dešťovou zálivkou do své maximální krásy. Jak je vidno od jara se zazelenal a já na něj přesadila nejen jedlé, ale i okrasné bylinky, jako je například okrasná šalvěj - v horní části kvete fialově, dva druhy levandule českou (zelená) a středomořskou (stříbrná) také v horní části. Takže nahoře mám oregáno, fenykl, jedlou šalvěj, rozmarýn, levanduli, majoránku, saturejku. V dolní části je zleva zezadu - medvědí česnek, jahody, pomerančová mateřídouška, citronová mateřídouška, meduňka, máta, petrželka kudrnka, libeček, petrželka a pažítka...

Za bylinkovým šnekem vykukují dva květináče, tam si děti nasadily hrášek a v těch černých květináčích mám jiřiny...už se těším na pozdní léto až vykvetou...

"Před heřmánkem smekni a před bezem klekni"

Loni bylo tak rychle po bezu, že jsem nestihla natrhat ani na sušení, natož na šťávu a tak jsem se rozhodla si to letos vynahradit a hned jak rozkvetl, naplnila jsem šťávou tři třílitrové sklenice...už se moc těším na výsledek!!! Mám nový recept, předloni jsem použila nějaký recept s octem a pak jsem pila výbornou octovou vodu s nádechem bezinek! :-) Neboli kosmatice, jak tomu ještě dodnes někdo říká! Takže jsem prošla mnoho receptů na webu a rozhodla jsem se letos znovu a lépe! :-)

Recept na bezinkovou šťávu

8-10 květů bezu (neomývat je - důležitý je ten pyl na květech)
2 citrony (omýt a nakrájet a vypeckovat, jinak by mohla šťáva zhořknout)
4l převařené teplé vody
0,5kg cukru krystal

Květy, citrony a cukr nasypat do sklenice a zalít vodou. Na vrch sklenice dát plátýnko (kus pleny, kapesník,...). Nechat stát tak 4-5dní a tak 2x denně zamíchat. Dále slít do lahví a dát do lednice. Já to dělám do 3l lahví ve stejném množství, jen vody tedy méně a pak to ještě před pitím ředím vodou - ledem...
Dobrou chuť!!!

A tady jsem chtěla původně skončit, ale nemůžu, protože by bylo škoda k bezu ještě něco dalšího nenapsat!
Má tolik blahodárných účinků, že z mého pohledu je to bylina v pravý čas všude dostupná a skoro kouzelná...

Odvar 

ze sušených květů je močopudný, rozpouští hleny a podporuje pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Chlazený neslazený čaj z květů je výtečným lékem i při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku.

Já tedy čaj ze sušeného bezu miluji i chuťově je výborný s medem, každopádně opravdu podporuje odhlenění a pocení. Vkládám sem i obrázek čaje Teekanne, který si dávám na chuť, je to moc dobrá záležitost, takový čaj na pohodu a hlaně ta vůně je příjemná.

Šťáva 

z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu. Nezralé plody mají projímavý účinek. Proto se doporučuje natrhaná plodeství nechat den, dva dozrát rozložená v tenké vrstvě. Projímavý účinek se vařením ztrácí. Ztrácejí se rovněž,avšak jen částečně, léčivé látky.

Nikdy jsem šťávu z plodů nedělala ani likér, ale budu to muset napravit... nebo že bych zkusila rovnou bezinkové víno??? :-)

 Recepty z pořadu ČT Herbář zde:
Bezinkový likér:
 http://www.ceskatelevize.cz/porady/10614805433-herbar/7081-recepty/2187-bezinkovy-liker/
Šťáva z bezinek:
 http://www.ceskatelevize.cz/porady/10614805433-herbar/7081-recepty/2185-stava-z-bezinek/

Marmeláda

To ale není zdaleka vše, co se dá z bezu dobrého a chutného vyrobit. Kdysi jsme s mamkou vyrobily i marmeládu, je moc dobrá, nakyslá bezinkami, ale dá se a výborná je na sladká jídla, jako třeba na palačinky!

Řízky

No a poslední varianta, co mě napadá, co z bezu vyrobit jsou řízky...nikdy jsem to nejedla...Prostě květ v trojobalu...nějak mi ale uniká blahodárný účinek bezu o kterém jsem chtěla psát na začátku...ale proti gustu...

Recept z pořadu ČT Herbář zde:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10614805433-herbar/7081-recepty/1973-kosmatice/

Děkuji Wikipedii a  azreceptům za pár vět v textu a obrázky...