Podzimní čepička na chytrou hlavičku :-)

Aby to tady nevypadalo, že jsem pověsila háček na hřebíček:-) Jeden večer jsem si šla poklidit můj pracovní koutek a srovnat vlny. Koutek jsem nepoklidila, vlny jsem nesrovnala, za to jsem našla vlny na čepici pro dceru, tak jsem se do toho hned dala...není přece čas ztrácet čas! :-))) a za večer hotovo!
Takže k volbám jsme šli už vystajlovaný - kabátek a čepice k sobě ladí...pak jsem ještě dodělala kytku na ozdobu... :-)

Podzimní dýňové čarování

SLANÉ DÝŇOVÉ KOLÁČKY

Tento receptík moc miluju, protože dýni mám ráda na mnoho způsobů, ale vedou u mně tři recepty: Slané dýňové koláčky, Dýňové lasagne a samozřejmě Dýňová polévka. Recepty mám z časopisu, který vydává Albert a moc doporučuji! Koláčky jsou fajn jak teplé, tak studené...

DÝŇOVÉ LASAGNE

...a ještě receptík na ty Dýňové Lasagne...ty oříšky v nich jsou luxusní a ta chuť!!!

NĚCO MÁLO Z LETNÍCH CEST aneb JAK SE LOVÍ RYBY V NORSKU III.

Plavba fjory

Tak tedy po třetí a naposledy z Norska...Snad už to doklepnu :-) Pobyt probíhal bez velkých zážitků, tedy lovení, spaní, jídlo, hygiena, nebo i na přeskáčku! :-) Prostě normální pobyt na rybách v Norsku s mnoha zážitky z úlovků, které nebyly zanedbatelné. Lovili jsme hlavně tresky, sem tam zatoulané miminko od Kelera a sem tam mini Makrelu.

Poslední noc, poslední plavbu jsme uskutečnili večer, před dopoledním odjezdem na letiště v Trondheimu. Poklidná plavba střídala občasný záběr zatoulané tresky, ale měli jsme nachytáno, takže jsme už nijak nezávodili. Asi ve 23h jsme otočili loď na zpáteční cestu do Lauvsnes...Ještě jedno obeplutí ostrůvku a uvidíme most, který je vstupní branou do našeho Lauvsneského fjordu...Najednou koukám, jak se "vaří voda" tak 15m*15m asi 20m od nás, tak křičím "MAKRELÝÝÝÝ". Kapitán naší lodi jí málem převrátil při ostrém manévru směrem za makrelama... Super - říkám si, vždy připravená...jak zastaví, nahodím mezi ně! Loď se zastavila a já se soustředila, kam nahodit. Ovšem mé maximální soustředění na lov bylo krutě přerušeno obrouvskou tlapou mého vlastního otce, ve kterém se probudila duše lovce, a odsunul mě na záď lodi, čímž jsem tedy nejen málem padala přes palubu, ale viděla jsem úplný kulový, protože tři chlapi se nahrnuli na stranu lovu makrel...Tak super...nebylo kam...tak jsem to švihala mezi ně...No adrenalin na sto a tahali jsme jednu makrelu za druhou. Makrela je dvavá ryba, takže hned po záseku bojuje a škube se ze strany na stranu. To třeba ta treska, která je jednou nebo dvakrát taková než makrela tolik nebojuje, ta zabojuje, nechá se potáhnout a zase zabojuje... makrela se škube celou cestu. Musím přiznat, že se mi z ní ten háček moc vyndávat nechtěl - zuby to má jak piraňa... :-) ...a makrely odpluly...a zase jsme v dáli viděli vařit vodu a tak jsme za nima popojížděli dobrou hodinu, než náš fjord úplně opustily. Udělaly mi radost, protože na ně mám skvělej recept, takže jsem se už těšila, jak je budu vyndávat z trouby!!! :-)

Zátiší se Zlatěnou

 Ráno jsme se vzbudili, rozvážili zmražené balíčky do jednotlivých kufrů a do golfového vaku, našeho nadměrného zavazadla a vydali se na cestu.

Přestup v Oslu. Super, takže jsme přesně viděli, jak nám k letadlo vozíky dovezly naše kufry...ty jsme viděli všechny. Golfový bag plný zmražených ryb jsme teda opět neviděli...takže trošku stres, zda nám ty ryby dojdou za 14dní, to už asi z bagu poplavou sami...Dopadlo to dobře. Do Prahy jsme docestovali podle plánu, se všemi zavazadly plnými ryb a dost prosolenými svršky!!!

Tak tedy PETRU ZDAR!!!

Naše úlovky

Já a moje úlovky 

NĚCO MÁLO Z LETNÍCH CEST aneb JAK SE LOVÍ RYBY V NORSKU II.

Noc na moři

Stojíme před příletovou budovou jen s částí zavazadel, trochu bez nálady a snaží se vládnout černý humor stylu:"to nevadí, že nemám kufr...půjčíte mi kartáček a trenky? Jen aby mi někdo nerozbil ten alkoholový proviant a nesnědl salámy v kufru! Se mi ten zmraženej knedlík rozmrazí..." Kamarádovi nebylo do zpěvu, ale fakt se snažil nepropadat panice. Prostě KONEČNĚ v Norsku, jen s tím co měl u sebe. Bylo mi ho líto, ale věřila jsem, že nás ten kufr a golfové hole nějak doběhnou i na tu dálku, kam odjedeme.

Český dům v Lauvsnes

Přijelo pro nás auto, které řídil správce českého domu, cesta vede celou dobu po pobřeží a lesama a je fakt moc pěkná, pořád je na co se dívat. Domečky a stádečka zvířátek. Jen v tom Norsku vypadá dálnice jak u nás silnice první třídy, jen uprostřed jsou svodidla. Dva pruhy jedním směrem a dva druhým. Maximální rychlost na norské dálnici je 90 km/h, což je na ty vzdálenosti, co ti norci jezdí taky dost pekelná rychlost. A tak jsme jeli. Nešťastní ze změny plánu, z toho, že nemůžeme hned na noc na ryby, smutní z toho, že nemáme všechny potřebné věci a nedočkaví z toho, v kolik teda ten letištní taxík doveze ty kufry. Začli jsme se posilňovat moky zakoupenými v Praze na letišti...cesta pak rychleji ubíhá...koupili jsme půllitrovky jakože Morgena a Gina, které nám, aby nás ještě zdržel, na mezipřistání v Oslu pán v letištním oblečku u scanerů vybalil ze zaplombovaných igelitek a musel je otestovat ve speciální zkoušečce (celý proces opět zabral několik cenných minut). Celý proces byl zakončen vyběhlým číslem na digitálním display, kde bylo napsáno 40%. Asi to pako norský neumělo číst obaly lahviček...  :-0  Po třech hodinkách jsme dorazili do Lauvsnes do českého domu. Díky správci, který se s námi domluvil v autě, nám byly zapůjčeny pruty a kamarádovi zapůjčil i fešný rybářský obleček, ve kterém se prý nedá utopit. No nakonec na tom byl skoro nejlíp, než my všichni! :-) ALE SLÁVÁ jedeme lovit ryby!!! Únava všechny přešla hned s vidinou prvního úlovku a tak se lovilo. Celkem rozdílně, než předešlý rok, to jsme "pilkerovali" a chytali na "prádlo".

To zelené je navěšené prádlo

Pilker: je takové podlouhlé olověné závaží, na jehož konci je háček. Užívají se rozdílné váhy, podle hloubek a síly proudu. Tím závažím se "ťuká" o dno a ryby to jakože vnímají a připlují a schlamstnou to celé...v tom lepším případě. Nebo do toho závaží jen ťuknou.
Prádlo: je, jak já tomu říkám "olihně" :-) několik malých gumových olihní, co mají na koncích háčky, navěšených nad sebou. Takže se dá chytit třeba i 4-6ryb najednou. Na konec vlasce se může dát i ten pilker.

 Takže 2013 se pilkerovalo v 70ti metrech a vyjížděli jsme na moře. V 2014 už se nepilkerovalo, ale chytalo na "gumy" a na "prádlo."

Pilker

Aha guma: je gumová ryba, co vypadá jako živá :-) a na konci u hlavy má závaží. Háček má někde kolem těla, většinou na hřbetu. Jsou různě barevné a mají i třpitky. A tak se s nima ve vodě "pocukává" aby si ryba myslela, "aha nějaká raněná kámoška, co potřebuje sežrat".
Si tak říkám - myslí vůbec ryby??? :-)
Takže na gumy a na prádlo a tak v 7 -9 metrech pod vodou. První noc jsme pár ryb vytáhli, lovili jsme hlavně tresky sem tam malýho kelera, ale první rybářské zážitky z nové výpravy byly. Ano norské počasí vůbec nezklamalo, teplota se pohybovala kolem 10ti stupňů. Přes den nad a slunečno, v noci pod a deštivo. První lov byl tedy ve znamení Foresta Gumpa "pršelo zprava, pršelo zleva, pršelo zezhora a pršelo zespoda". Takže pěkná mokrá kosa! Brrr. Udělala jsem zásadní blbost a ač nepromokavě oblíknutá, moje flísové rukavice do letních hor nebyly schopné mi pomoci v mokré zimě. Prostě to chce goratexové rukavice...tak třeba někdy...někdy až jednou...příště :-) Přijeli jsme zpátky někdy kolem půlnoci celkem vymrzlí, ale hřála nás radost z úlovků. Jenže pak se ještě musí nadělat filátka z těch ryb, takže když už se člověk vrací zpátky z ryb říká si, "ještě, že nemáme těch úlovků plnou loď"! Ano, jako jediná žena z výpravy jsem rozlívala zahřívací panáky klukům, co dělali ty filátka. :-) Příjemně unavená a ráda, že to nemusím dělat já, protože bych asi udělala filátko i ze sebe! :-)

Ráno beru telefon a volám na letiště. Super, zavazadla doražily až do Trondheimu a během dne nám je dovezou, protože vezou kufry i ostatním lidem z toho A4 seznamu!!! :-/ Ježíš, zase nic konkrétního, naše věci někde mezi Trondheimem a Lauvsnes. No nic, tak díky za info a my čekáme. Je ráno 7hodin. Asi v 10h mi volá nějaké noname číslo, a pán lámanou angličtinou, že je u obchodu v Lauvsnes, tak ho naviguji k nám a hurá, máme i zbytek věcí!!! Golfové hole neporušené a spodky kamaráda snad taky. :-)

Můj šílený muž

Radost z úlovku

Pohled do úlovku (treska)

Střídaly se dny a noci, i když v Norsku... Takže jsme prostě vyjížděli do fjordů a lovili, scénář skoro pořád stejný. Oblíknout se do vysušených věcí, namazat svačiny, uvařit čaj do termosky, namíchat colu s rumem a bednu se zbytky ryb s sebou pro racky. Tak sedneme do dodávky, sjedeme od domu asi 2km do přístavu, kde parkují auta i ostatní rybářské výpravy včetně lidí z našeho dočasného domu. V Norsku se nekrade, takže pruty necháváme na lodi a auto se na parkovišti nezamyká a všichni jsou prostě usměvaví norci.  :-) Takže zaparkujeme a vyplouváme. Racci vidí, že jim vezeme sváču, tak začnou houfně nadlítávat nad loď. A těch keců, co mají, než jim to naházíme! :-) Podjedeme most z našeho fjordu a plujeme dál, hlídáme hloubku podle echolokátoru a když je tam tak 7-9m, nahazujeme. Blbý je, když je na dně tráva, se může stát, že člověk utrhne celou navázanou návnadu. Ftipný je, když si člověk myslí, že bojuje s obrovskou rybou a vytáhne půl fjordu řas.

Moje zraněná Zlatěna - ta poslední :-)

Já a moje Zlatěna

Alda chodil k panu správci na výzvědy, jaká návnada je nejlepší a na co teda jako berou. Já vyfasovala návnadu, ke které jsem si vybudovala opravdu vřelý přátelský vztah, pojmenovala jsem ji Zlatěna a do ploutví jí vložila plnou důvěru, aby mi ulovila co nejvíc ryb! Výborný bylo, že měl pan správce takových Zlatěn víc, protože za těch pár dní jsem dvě, ač mi ulovily pěkných pár kilo ryb, prostě v těch chaluhách u dna utopila. Třetí Zlatěna mi zůstala věrná a mám jí v práci nad stolem na nástěnce, ta mi těch ryb ulovila nejvíc. Táta říkal, "musíš s tou návnadou jako škubat, aby vypadala jako raněná". Výhoda poslední Zlatěny byla, že byla raněná doopravdy, protože se mi v jedné tresce napůl natrhla. No dost bylo Zlatěny, naše přátelství v mé kanceláři bude věčné! :-)

Jsem si myslela, že se mi to vejde na dva články, no nevejde, takže o tom, jak jsem málem kvůli treskám vypadla z lodi a jak jsme se vraceli plni strachu o úlovky do Čech zase příště! :-)))